Čekání na Ježíška – přečtěte náš příběh dětem, ať se plní jejich sny

Milé děti a milé paní učitelky,
během adventní doby všichni netrpělivě očekáváme narození Ježíška. A malý Ježíšek se možná objeví o letošních Vánocích i v jesličkách u stromečku před Domovem mládeže. Aby ten čas čekání nebyl tak dlouhý, posíláme Vám jeden pěkný vánoční příběh, který si můžete společně přečíst a pokud se Vám bude líbit, můžete se jím inspirovat a naše jesličky pro Ježíška přijít vyzdobit květinami nebo i jinými ozdobami, které samy vyrobíte.
Příběh se jmenuje Anděl v kulichu a vypráví o tom, co o Vánocích zažil jeden malý chlapec jménem Felix.
Felix nebyl kdovíjak poslušný, ale jinak to byl dobrý kluk. Bydlel se svými rodiči v malé chaloupce pod lesem a Felixova maminka podomácku vyráběla papírové květiny. Stonek dělala z drátu a lístečky a květy z hedvábných barevných papírů. V jejich chaloupce, ve světnici vedle okna visel obrázek Panny Marie, které na klíně sedělo líbezné Jezulátko.
Jednou, a bylo to zrovna na Vánoce, se Felixovi stala příhoda s kulichem. Felix totiž dostal toho kulicha od Ježíška společně s malými dřevěnými sáňkami. Kulich byl překrásný, byl z červené a modré vlny s velkou bílou bambulí naplněný jablíčky a všelijakými dobrotami. Felix z toho měl obrovskou radost. Hned druhý den vyrazil v novém kulichu a s novými sáňkami za kamarády na kopec za vesnicí. Ten den byl velký mráz. Děti celý den jezdily na sáňkách a užily si u toho náramnou legraci. Stejně jako teď jezdíte vy u nás ve Vysokém Mýtě, protože nás zasypal sníh a venku mrzne až praští. Večer se Felix vrátil domů a byl celý od hlavy až k patě od sněhu.TO určitě znáte, rukavice promočené na čepici často malé rampouchy, špička nosu a tvářičky úplně červené. Máte to tak? I Felix měl špičku nosu i uši úplně omrzlé a maminka se ho hned ptala, proč si nevzal toho nového kulicha. Felix se hrozně vylekal. Právě ten kulich, ten krásný nový kulich, který mu nadělil Ježíšek, byl pryč! Musel ho ztratit při sáňkování a ani si toho nevšiml. I když se vrátil na kopec společně s maminkou, pod sněhem už ho nenašel. Byl z toho velmi mrzutý a maminka také. Trochu se na Felixe zlobila a říkala mu, aby si představil, jak teď Ježíšek musí být smutný, když toho nového krásného kulicha někam zašantročil. Felix přemýšlel, co by mohl udělat, aby kvůli němu nemusel být Ježíšek smutný. Vzal jednu z maminčiných květin a položil ji pod obrázek s Jezulátkem a slíbil Ježíškovi, že příště už bude na své věci opatrnější. Do rána květina zmizela a Felix si byl jistý, že mu Ježíšek odpustil. A tak to od té chvíle dělal vždy, když něco provedl. Po celý rok dával pod obrázek s Jezulátkem maminčiny květiny. Jednou to byl karafiát, podruhé tulipán, jindy růže, astra nebo měsíček, podle toho, jaké květiny maminka právě vyráběla. A květiny vždy do druhého dne zmizely.
Když se sešel rok s rokem a znovu přicházely Vánoce, byl Felix plný očekávání, co mu asi Ježíšek letos nadělí. Už ležel v posteli a usínal, když najednou slyšel tiché ťukání na okno. Přistoupil k oknu a vykoukl ven. Stál tam malý andílek a na hlavě měl kulicha, kulicha z modré a červené vlny a s bílou bambulí a řekl Felixovi, aby za ním vyšel ven. Felix se tedy oblékl a nenápadně vyšel před chalupu. Andílek zval Felixe do Betléma, posadil ho na sáňky, a potom ho vezl lesem a přes louky, až uviděli střechy Betléma a nad nimi zářit hvězdu betlémskou. Chlév s jesličkami byl osvícen nebeskou září. Matka Boží tam seděla na malované truhle, a vypadala zrovna jako Felixova maminka, vedle ní stál svatý Josef, a před nimi v jesličkách ležel malý Ježíšek. Ale neležel na seně ani na slámě, nýbrž na spoustě překrásných barevných květinách. Malý Ježíšek za ně Felixovi poděkoval a pohladil ho po vlasech. Felixe i ostatní děti, které také o svaté noci přišly k Ježíškovi, Matka Boží pohostila, a milý Ježíšek a svatý Josef, volek a oslík a všichni andělé se s nimi ve chlévě betlémském radovali. Potom už ale děti musely jít domů, a andílek s kulichem odvezl Felixe zase zpátky do jeho vyhřáté postýlky.
Druhý den dostal Felix nového kulicha, tentokrát ze zelené vlny s hnědým vzorem a žlutou bambulí. Byl tak hřejivý a měkoučký, že si Felix myslel, že ho pro něj snad nechal Ježíšek uplést přímo Matkou Boží.
Od té doby malý Felix i se svým kamarády již nedávají papírové květiny k obrázku jezulátka, ale každý rok ozdobí jesličky u nich ve vesnici. Věří totiž, že pokud se ježíšek zjeví právě v jejich jesličkách, opět zažijí něco mimořádného, krásného a jejich přání se jim na druhý den, nebo den Štědrý (Vánoce), vyplní. Nakreslete obrázek, vyrobte jednoduchou ozdobičku a přineste ji k našim jesličkám. My všichni věříme, že si Ježíšek alespoň na chvíli vybere právě ty naše nejkrásnější jesličky a splní všechna dětská přání.